<< předchozí obrázek | Téma měsíce: Sněhová královna | další obrázek >> |
Gustave už dál nemohl, necítil nohy a byl vyčerpaný. Vánice neustávala a již druhým dnem mu ztěžovala chůzi. Pušku neměl, zahodil ji už včera, kdyby narazil na kozáky, nebo divoké zvíře, jedinou zbraní mu byla šavle zamrzlá v pouzdře. Když šel, vnímal jen zmrzlou zasněženou zem pod sebou. Kdyby se ohlédl, neviděl by nic jiného, než bílo. Avšak támhle v dáli se něco rýsuje. Byl to březový háj. Gustave si jej určil za svůj cíl. Když se k němu došoural, s těžkostí se svalil na zem před první břízu a zachumlal se do kožešiny, kterou ukradl nějakému mrtvému před týdnem. Zem ho zespoda studila, brada se mu klepala, obličej měl omrzlý, že nemohl pohnout jediným svalem. Nevěděl, co bude dál, nebyl si jistý, jestli se ještě někdy zvedne a půjde dál. Možná čekal na zázrak, na vysvobození. Že až se vzbudí, bude zpátky v kasárnách, nebo doma. U krbu s teplou polévkou na stole a v suchém oblečen. Zasnil se, bylo to to poslední, co mohl, než přišla Sněhová královna a dala mu polibek věčnosti.
Technika: tužka, papír, Open Canvas 4, Photoshop CS2
5.2.2010 18:07